Brutální architektura, což znamená brutální architektura v češtině, je architektonický styl, který vznikl v 20. století a zdůrazňuje hrubé, surové a nezpracované materiály. Tento styl se stal populárním v 60. a 70. letech většinou v bývalých socialistických zemích, jako je Československo, a dodnes má své zastánce a následovníky.

Architekti, kteří stojí za tímto stylem, chtěli vytvořit stavby, které by byly upřímné a poctivé vůči svým materiálům a metody výstavby. Proto jsou fasády budov v tomto stylu často neomítnuté, což znamená, že jsou viditelné cihly, beton a jiné stavební materiály. Tyto stavby mají zpravidla velké, masivní tvary a zdůrazňují jejich strukturu a konstrukci.

Brutální architektura je často spojována s funkcionalismem a modernismem, ale zároveň má své vlastní charakteristické rysy, které ji odlišují od jiných architektonických stylů. Mezi nejznámější stavby v tomto stylu patří Veletržní palác v Praze, stanice metra Florenc nebo panelové sídliště Jižní Město.

I když byl tento styl spojen s dobou socialistického režimu a někteří ho považují za chladný a neosobní, má stále své příznivce a obdivovatele. Brutální architektura se stala důležitou součástí architektonické historie a je často odměřována a obdivována pro svou iskřivost a originalitu.

Ať už je váš názor na brutální architekturu jakýkoli, není pochyb o tom, že tento styl ovlivnil architekturu i další obory a zanechal svůj otisk v mnoha městech po celém světě. Je to důkaz toho, že i nekonvenční a odvážné přístupy k architektuře mohou mít trvalý a výrazný dopad na naši společnost.